MOHLI MĚ ODEPSAT

„Kladl jsem si hrozně vysoký cíle, chtěl jsem být nejlepší rapper, vydělávat miliony, být skvělej tanečník. Na perníku jsem byl na chvíli králem všeho.

V mým příběhu je hrdinou táta. Choval jsem se k němu hrozně, porval jsem se s ním a stejně nade mnou nezlomil hůl. Mohl mě úplně odepsat. Rok před léčbou jsme spolu vůbec nemluvili, začali jsme si volat, až když jsem nastoupil do léčby. Až tehdy jsem zjistil, jak mu to hrozně ubližovalo. I jeho přítelkyně mi pořád ještě fandí, i když si s ním to všechno prožila taky. Mají to těžký – moje ségra je závislá, vědí, že je to hrozný a nemůžou s tím nic udělat. Jenom bezmocně čekají, až se něco stane. Nevyhodili by ji na ulici, ale jsou z toho zoufalí. Všichni tátovi radí, aby to udělal, ale on to nedokáže, jeho děti jsou pro něj všechno. Ví, že by to v něčem vlastně bylo lepší, ale i tak je strach o ni silnější. Navíc když je holka na ulici, je to pro ni mnohem těžší a nebezpečnější, než pro kluka. Jednou bych byl rád jejím hrdinou, vzorem, že to jde a člověk se z toho může dostat.
Já z domova odešel sám. Měl jsem s tátou dohodu, že mu budu přispívat na dům, jenže do práce jsem ve skutečnosti nechodil a výplatu tudíž nepřinesl. Nechtěl jsem s tímhle za ním přijít.
        Můj sen je normální rodina, hodná žena, dítě.

Vím, že i to je hrozně těžký. Svoje starý velký sny bych chtěl přetavit do koníčků, nechat to trochu plavat. Když jsem byl mladší, spolupracoval jsem s jedním rapperem, kterej je teď hodně slavnej a úspěšnej. Začínali jsme spolu, ale jemu to vyšlo a mně ne. A dneska už se na to dívám jinak – už mi o to tolik nejde; chci hudbu dělat, protože ji mám rád, a ne proto, abych byl slavnej.
Takže moje motto – hlavně se z toho neposrat.“

Zobrazit další příběh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *